A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Portugalsko - Cestopisy

Královna Madeiry

Doba trvání : 6-7h ** Délka: 7 km ** Deník : 2. únor 2007

Na nejvyšší vrcholy Madeiry jsme se těšili už od začátku pobytu a konečně nastal ten den.

Vyrazili jsme brzy ráno, protože jsme si včera vyzkoušeli stoupání na parkoviště. Ono stoupání takřka z nuly do výšky 1 800 m chvilku trvá. Celou cestu jsme měli krásné jasné počasí a oba jsme v koutku duše věřili, že nám počasí vyjde po celý den. Bohužel se nestalo. Při příjezdu na parkoviště vybudovaným pod vrcholem Pico do Arieiro jsme věděli, že to asi nebude žádná sláva. Takže jsme se teple oblékli.

Pro mě to byla první túra vysokohorského charakteru, tak jsem na sebe navlékla snad všechno oblečení. Funkční termotričko, punčocháče, teplé ponožky, slabou fleecku, na ní rolák, další fleecku a nakonec nepromokavou a větru odolnou bundu. Zde je důležitá kvalitní obuv. A turistické hůlky jsou opět nedocenitelným pomocníkem.

Túra: Z parkoviště vedou schůdky na Pico do Arieiro, ale my jsme si řekli, že tam vystoupáme, až se vrátíme zpátky. Vydali jsme se tedy po ceduli s nápisem Pico Ruivo a sestoupili po dlážděném chodníku. Po pár krocích už na mě přišla špatná náladu kvůli nevydařenému počasí a neustálé chůzi po schodech. Tak mi Martin musel promluvit do duše a zlepšit mi náladu. Ještě, že ho mám. Celá trasa je o neustálém stoupání, klesání a chození po schodech nahoru a dolů. Prošli jsme kolem vyhlídky a následoval velmi strmý sestup dolů. Začalo nám být teplo a svlékli jsme se. Fleecka a rolák šli do batohu. Bylo mi mnohem lépe a túru jsem si začala užívat. Na chvilku nám vysvitlo sluníčko a udělalo se polojasno. Vytáhli jsme foťáky a pořídili pár fotek. Jediných fotek z celé túry, za chvilku se totiž opět zatáhlo. Před námi se objevil krátký tunel Pico do Gato, baterka nebyla nutná, ale bylo potřeba dávat pozor. Byl mokrý a místy vyskládaný dřevěnými trámy, které usnadňují chůzi.

Po sestupu jsme došli na rozcestí, zde je možnost zvolit si mezi jednodušší a kratší cestou nebo delší a náročnější. My jsme volili tu druhou, jiná možnost nám nezbývala, protože ta druhá byla dočasně zavřená kvůli probíhajícím opravám. Zde následoval další strmý sestup dolů. Schody, schody a zase schody. Už tady jsem si uvědomila, že to budu muset jít ještě jednou a co víc - nahoru. Bohužel jsme se dneska nekochali žádnými výhledy, jen jsme zkrátka šli „královnou Madeiry“ a byli na sebe pyšní, protože děláme i něco pro zdraví. Jestli se v to dá počítat namáhání poničených kolenních kloubů.

Jak jsem již řekla, procházku jsme si užívali i za nepřízně počasí, došli jsme na další rozcestí a později do jediného domku na celé trase, kde je možnost objednání kávy nebo čaje. Čekalo nás odtud posledních 300 m stoupání na nejvyšší vrchol Pico Ruivo ve výšce 1 862 m. Na vrcholu jsme viděli sladké nic, pořídili jsme si alespoň památní fotku a chystali se zpátky.

Cesta zpátky byla mnohem rychlejší, než cesta tam, ale závěrečný výstup mi dal opravdu zabrat. Jak jsem napsala, schody, schody a zase schody, ale nahoru. Uff. Martin viděl, že se trápím, tak šel pomaleji. Měla jsem toho opravdu plné zuby, ale nevzdávala jsem to, nefňukala jsem, prostě jsem šla.

Nejkrásnější byl ten pocit, že jsme to dokázali, pochvala od Martina, že je na mě pyšný. A tak jsem vyčerpaně řekla jediné : Vím, že to půjdeme ještě jednou. Po schůdkách jsme si ještě doslova vyběhli na Pico do Arierio a pokochali se výhledem na hory, počasí se trošku umoudřilo a poodhalilo nám kousek trasy vytesané do skal.

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@