A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Portugalsko - Cestopisy

Poloostrov Sao Lourenco

Doba trvání : 3,5h **Deník : 1. únor 2007

Před odjezdem na poloostrov jsme se rozhodli zajet si na Ribeiro Frio. Silnice byla samé stoupání se spoustou zatáček. Na jednom místě byla cedule oznamující, že se nacházíme na stejném výškovém stupni jako Ben Nevis, nejvyšší hora Skotska. V Ribeiro Frio se nachází chovná stanice pstruhů,která zásobuje celý ostrov, obchod se suvenýry a Restaurace Victor´s, kam jezdí autobusy plné turistů a mají zde dohodnutý oběd. Na parkovišti jsme nechali auto a podél levady do Furado jsme po půl hodině došli na vyhlídku Balcoes, odkud je výhled na všechny nejvyšší vrcholy Madeiry. Chtěli jsme vidět, co nás zítra čeká a viděli jsme hory zahalené do mraků, takže žádná optimistická předpověď. Prý je potřeba mít velké štěstí, abychom všechny vrcholy zahlédli. Vrátili jsme se zpátky a jeli na poloostrov.

Poloostrov poskytuje úplně jiný pohled na Madeiru, protože je zcela odlišný. Jsou to holé lávové skály prorostlé nízkou trávou. Autem jsme jeli nejprve na vyhlídku, odkud jsme se kochali překrásným výhledem na divoké a krásně barevné skály. Při pohledu do vnitrozemí jsme viděli další sloupy větrných elektráren, město Canical a přistávací dráhu pro letadla. Z vyhlídky jsme pak sjeli až na parkoviště Baía da Abra, kde je i konečná stanice autobusu, proto je tu tak rušno.

Před začátkem stezky je pár laviček se stoly - ideální místo na piknik. Na poloostrově není prostor pro bloudění, cesta poloostrovem je pouze jedna, občas je potřeba pozornosti, abychom se neustálým kocháním nedostali mimo vyznačenou cestu. Tu jsme vždy našli, stačilo se rozhlédnout a hlídat si dřevěné kůly. Po cestě je také dost pyramid z kamenů napomáhajícím orientaci. Po celou dobu poskytuje odpočinková procházka nádherné výhledy na obě strany poloostrova a Atlantik.

Cestou je pár strmých, ale krátkých výstupů a sestupů, některé jsou jištěny lany. Já jsem si pomáhala hůlkami, které mi takřka přirostly k rukám. Nad hlavami nám proletělo pár letadel, neboť nad poloostrovem je vedena příletová trasa. Ke konci trasy pod kopcem ve výšce 146 m je oáza obklopená datlovníky. Za oázou se trasa stáčí a vede zpátky k parkovišti. Pro nás byl kopec se slibující vyhlídkou velmi lákavý. Před ním je cedule s nápisem, že za nás nikdo neodpovídá a místo je velmi nebezpečné (zejména v době mlhy a silných větrů). Vystoupali jsme na kopec a kochali se nádherným výhledem. Viděli jsme odtud ostrov Porto Santo a ostrovy Ilhas Desertas. Na samotném konci poloostrova jsme viděli maják z roku 1870 na ostrůvku Ilhéu do Farol.

Cesta zpátky proběhla poměrně rychle, na parkovišti jsme si dali s chutí pivko a vyrazili se podívat na jedinou písčitou pláž nazvanou Prainha. Nad ní je parkoviště, kde jsme nechali auto a sestoupali dolů. Martin mi říkal, ať ty ručníky neberu, že voda bude studená. Vzhledem ke slunečnému počasí a teplotě okolo 17 stupňů jsem si ale řekla, že když už jsme na jediné pláži, tak se v ní přece vykoupeme, no ne? Martin šel vyzkoušet vodu a já jsem se mezitím svlékla. Nenechal se přemlouvat, shodil ze sebe všechno oblečení a běželi jsme společně do studených vln Atlantiku. Ze shora nás dva kluci pískali, nevěnovali jsme jim pozornost a skotačili ve vodě jak dvě malá děcka. Vysušit, obléknout, zpátky k autu.

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@