A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Portugalsko - Cestopisy

Průsmykem milenců do Údolí jeptišek

Průsmykem Boca dos Namorados do Curral das Freiras a na vyhlídku Eira do Serrado. ** Čas : 6,5h **Deník : 30. leden 2007

Průsmykem vedla jedna z hlavních dlážděných cest pro muly, na jejichž hřbetech se přepravovaly náklady přes hory až na severní pobřeží ostrova. Z Funchalu jsme jeli autobusem do vesnice Corticeiras a předem poprosili řidiče, aby nám zastavil na Boca dos Namorados.

Na křižovatce jsme se dali doprava a vystoupali mezi domky. Na další křižovatce jsme si zvolili cestu doleva a špatným směrem stále stoupali, dokud jsme nepotkali místní kteří nám portugalsky pověděli směr další cesty. Dovedete si jistě představit komunikaci místního Madeiřana mluvícího portugalsky s rodilými Čechy, kteří mluvili anglicky a sem tam portugalsky poděkovali :-)

Túra : Vrátili jsme se tedy na začátek hlavní silnice a tentokrát správným směrem opět stoupali, dokud jsme nedošli k usedlosti s modrým kachlovým nápisem Quinta Mis Muchachos. Zde jsme si nachystali naše turistické hůlky, podívali se do dalšího kopce, který nás čekal, nádech-výdech a vyrazili na cestu. Tady jsme si dávali pozor, nešli po silnici, ale rozpadající se dlážděnou cestou jsme stoupali směrem k místním usedlostem, podél kterých vedla naše trasa. Po levé straně jsme si všimli jakési jezdecké farmy, ale byla zavřená. Škoda. Za chvíli jsme se ocitli v eukalyptovém lese, které však nejsou původní, ale dovezené v 19. století z Austrálie. Všude kolem nás byly porosty hlodášů, těch nepříjemných píchavých žlutých keřů, ale místní je pravidelně prosekávají. Stezka má po celou dobu stále stejný charakter a nehrozí zde žádné bloudění.

Po nekonečném stoupání jsme konečně došli k průsmyku Boca dos Namorados nacházejícím se ve výšce 1 060 m. Z udržované vyhlídky je překrásný výhled do údolí, na Curral das Freiras a na konečný cíl naší trasy - Eira do Serrado. Měli jsme pocit, že vidíme z dálky sochu Panny Marie, tak uvidíme, zda se nám to potvrdí, až vystoupáme na jeho vyhlídkovou plošinu ve výšce 1 094 m. Nafotili jsme několik snímků, posilnili se vodou a oplatkami, já jsem si neodpustila čokoládový croissant a vyrazili jsme.

Přestože je zde několik cest, naše cesta vede téměř vodorovně s tou, po které jsme přišli a tak se pouštíme dál do zelených lesů. Prošli jsme i kaštanovým hájem. Věděli jsme, že teď nás čeká jen klesání do údolí a musíme přiznat, že toto klesání bylo velmi dlouhé a dost únavné. Zde jsme mohli ocenit turistické hůlky, protože úleva, jakou poskytly kolenům je nepopsatelná. Klesání je velmi prudké a stezka plná kamenů a byla potřeba hodně opatrnosti, abychom si nevyvrtli kotník nebo se po jednom z kamenů nesklouzli.

Asi v polovině jsme došli k Pico do Cedro, na kterém stojí elektrický stožár a kde je možnost si udělat menší piknik v okolní trávě. Vyhlídka odtud se považuje za jednu z nejhezčích na ostrově a my musíme dát za pravdu, protože pohled na město v údolí obklopené horami byl úchvatný. Na chvilku jsme se natáhli, pořídili pár fotek a vyrazili dál. Ve druhé třetině klesání jsme potkali turistu, který vybaven pouze hůlkami podstupoval toto náročné stoupání. Prý, jak dlouho ještě půjde, odhadoval to na půl hoďky, takže jsme mu moc optimismu nepřidali, když jsme mu oznámili minimálně hodinu.

Konečně jsem vystoupili z lesa a dostali se k zahrádce plné kaktusů. Za ní jsme vyšli přímo na stanici autobusu a jaké bylo naše překvapení, když tam jeden stál a co víc, dokonce vyrážel přes Curral das Freiras do Funchalu, takže jsme neváhali a naskočili do něho a svezli se. Ušetřili jsme si tak hodinku cesty do města proslulého kaštanovou polévkou, likérem a dokonce koláčem. Ušetřenou hodinku jsme strávili na terase místní restaurace a dopřáli si všech místních specialit. Jako bonus jsme dostali banánový likér a likér z maracuji.

Posilněni jsme se rozhodli pro výstup na Eira do Serrado a odtud se vrátíme zpátky do Funchalu. Stoupání cestou pro muly, která byla až do roku 1959 jedinou přístupovou cestou do údolí, nebylo tak náročné jako předchozí sestup do údolí. V jednom ze závěrečných úseků se nám naskytl pohled na silnici vytesanou do strmé skály, která v nás vzbuzuje dodnes úžas. Zhruba po hodině a půl jsme došli na vyhlídkovou plošinu. Zde byla cedule, že se nachází ve výšce 1 053m a tak nevíme, v jaké výšce jsme skutečně byli. Vychutnávali jsme si výhledu z druhé strany a zejména pohled na Průsmyk milenců. Jaké bylo naše překvapení, když jsme tu nezahlédli sochu Panny Marie, místo ní zde byla pouze cedulka s názvem, ve vyhlídky a jeskyňka které byly zamknuté dvě lahve s vodou. Zde jsme zaujali německého turistu, který stále zkoumal Martinovo foťák a vyptával se na jeho kvality a chtěl vidět pár pořízených snímků. Potom jsme ho potkali ještě jednou, když jsme čekali na autobus, přišel za námi a nabídl nám odvoz, ale bohužel jel na opačnou stranu ostrova.

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@