A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Portugalsko - Cestopisy

Z Monte do Camachy (podél levady dos Tornos)

Doba trvání : 1 den ** (spojeno s návštěvou Monte a Camachy) ** Na túru je potřeba mít alespoň jednu baterku (závisí na počtu lidí), nejlépe čelovku pro všechny účastníky. ** Deník : 29. leden 2007

Jedná se o poměrně dlouhou procházku, zato nepříliš náročnou, a proto jsme si ji zvolili jako první seznámení s levadou. Čas se odhaduje na 5,5h čisté chůze, takže je třeba počítat s časným nástupem na túru, abychom mohli strávit odpočinek v Camache.

Do Monte jsme si vyjeli lanovkou z Funchalu. Je zde levnější varianta použití místního autobusu, ale koho by nelákalo podívat se na Funchal z výšky? Před zahájením túry jsme se šli podívat na místní kostelík, kde je pochován poslední rakouský císař Karel I. Habsburský a populární atrakci : jízdu na dřevených saních tzv. babosas.

Túra : od lanovky se jde vpravo k malému náměstíčku Largo das Babosas, kde trasa začíná a uvítá vás cedulí s nápisem Levada dos Tornos. Šli jsme po dlážděné cestě dolů, směrem k další lanovce, která vozí turisty do Jardim Botanico a pod ní dále pokračovali v cestě, dokud jsme nedošli na rozcestí. Vydali jsme se doleva, kde začalo mírné stoupání. Konečně jsme přišli k levadě dos Tornos a nakoukli do tunelu, ve kterém se levada ztrácela. Opačným směrem jsme pokračovali podél levady a po chvíli jsme došli k místu, kde je trasa vedena asi dva metry dlouhým tunelem pod vodopádem padajícím do hloubky 30 m a kterým jsme se vzrušením prošli. 8-O Trasa po celou dobu poskytuje nádherné výhledy do rokle a zpětně na vodopád. Po dalších minutách chůze se před námi otevřel ohromující výhled na Atlantik, pobřeží a hlavní město. Pokračovali jsme dále podél levady a užívali si všechnu tu krásu kolem nás, která pro nás byla dosud velkou neznámou. Došli jsme k malé vesničce a zde jsme byli zmateni, protože levada se nám ztratila pod kamennými obklady. Bloudili jsme kolem domků, ale šestý smysl jako by nám pomáhal a za chvíli jsme se opět ocitli na levadě.

Zde stojí za zmínku místní občerstvení. Pod jedním z domečků byl postaven malý plátěný přístřešek, v něm byl stolek a na něm tři ošatky. Jedna s ovocem, druhá s vodou a konečně třetí s pivem. S chlazeným pivem, které bylo položeno do ledu. A u každé ošatky byla cedulka s cenou, kterou bylo potřeba zaplatit za danou věc. Jedno euro za chlazené pivko. Obrigado (=děkujeme). Třetinka do nás pěkně vklouzla a pokračovali jsme dále v cestě. Cestou jsme takové přístřešky viděli ještě dva. Kdyby jich bylo více, nevím, jak bychom dopadli, kdybychom si u každého dali pivko. :-P

Levada byla místy velmi zablácená vzhledem k nutným opravám, ale to nám celkový dojem z procházky nepokazilo. Dokonce jsme se pobavili, když jsme viděli dva německé důchodce, jak překonávají zablácenou část stezky po úzkém okraji levady stylem krok-sun-krok. Trasa v jednom úseku vedla přes soukromý pozemek. Jednalo se konkrétně o chatky k pronájmu. Jak to tam asi vypadá v sezoně, když se na levadách prochází spousta turistů a v chatkách se opalují nájemníci? Další cesta nás vedla kolem vodní nádrže s úpravou vody. V jednom úseku cesta vedla po silnici, kde nám museli místní ukázat směr další cesty, jelikož nebyla značená a levada se úplně ztratila. Procházíme dalším městečkem a všímáme si cedule, která nás láká do čajovny Hortensia a po ní následuje další čajovna, tentokrát Jasmin. Nad schůdkami vedoucími do této čajovny je pěkné místečko s výhledem na oceán a stvořené pro krátké občerstvení. Vyndali jsme si svoji svačinku a trošku si odpočinuli. Po posilnění jsme vyrazili dále podél levady. V dalším městečku se nám levada opět ztratila, ale už jsme měli praxi v jejím dalším nalezení a pokračovali klidně v cestě pod fotbalovým stadionem.

A konečně. Tunel, na který jsme se těšili nejvíce. Měli jsme s sebou baterku, ale já, která jsem šla jako druhá, jsem stejně neviděla na cestu, což nevadilo tolik jako nepříjemné stěny plné nečekaných výstupků, kterými jsem se mohla snadno praštit do hlavy.Hůlkami jsem si hlídala okraj levady, protože se mi nechtělo spadnou potmě do mokré díry a druhou rukou jsem nahmatávala stěny tunelu. Vzrušením jsem se asi polovinu cesty smála, neviděla jsem kam šlapu - do čeho narazím. 8-O Martinovi po chvilce došlo, že přestože on svítí baterkou, já nevidím vůbec nic a začal svítit nad hlavou, tak jsem alespoň viděla stěny tunelu a krok byl jistější a postupování tunelem rychlejší. Výstup z tunelu na světlo přinesl na jednu stranu úlevu, ale na druhou stranu smutek, že už je vzrušení u konce.

Za tunelem už jsme pokračovali podél levady až do další vesnice. Stále jsme pokračovali po levadě, ale po pár minutách nám došlo, že už by tu měl být konec trasy. Na jednom z rozcestí jsme se vydali doleva a stoupáním došli k vesničce, kde jsme se místních museli zeptat na cestu do Camachy. Byli jsme jen 15min chůze od cílového města, kam jme došli po hlavní silnici.

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@